Samozřejmě, že mluvím sama se sebou. Občas potřebuju radu experta.

...........................................................................................

Homo pravopisus fanatikus

20. ledna 2016 v 20:47 | Adina |  Téma týdne
... nebo také česky: člověk do pravopisu zažraný. Vyskytuje se hlavně na stránkách, kde jsou povoleny komentáře a zahlédnout ho můžete v každé diskuzi. Není druhem ohroženým, naopak se množí přímo nekontrolovatelně. Živí se hrubkami a dalšími pravopisnými chybami. Jediné, co potřebuje k přežití jsou Pravidla českého pravopisu. O vzhledu těchto existencí nemá nikdo žádnou představu.



Jak jste na tom s pravopisem? Já přiznávám, že zrovna česká mluvnice není mojí silnou stránkou - například interpunkce je mou noční můrou... U diktátů jsem čárku dělala tam, kde učitel klesnul hlasem a většinou to bylo špatně, protože se ten chudák profesor potřeboval jen nadechnout při dlouhém souvětí.
Nikdo není dokonalý. Teda až na tvora, o kterém byla řeč v úvodu. Tihle "lidé", korektoři nebo pravopisní gestapáci dokonalí jsou. Pravopisné chyby se jim nejspíš vyhýbají obloukem, a tak je jejich největším koníčkem shazovat nás negramoty.
Ano, jsou chibi do očí bijící (snad to uhodilo i vás). Ale podle mě ani tohle není důvod proč autora veřejně zostudit.

Nyní se pojďme bavit o světě blogů.
Když píšu blog, tak většinou proto, že chci světu něco sdělit. Jde mi o tu myšlenku a né o to, pochlubit se mým bezchybným psaným projevem. Když mám nápad, tak píšu jako o závod a ostaní mě nezajímá... Samozřejmě, že si po sobě články čtu... Ale stejně se stále víc zaměřuji na slovosled a obsah mého sdělení, než na shodu podmětu s přísudkem.
To samé, když čtu cizí blogy. Snažím se chyby přejít... Zajímá mě, co je tam napsáno a né jak je to napsáno. Je důležité si uvědomit, kdo ty blogy píše - většinou jsou to stále ještě děti, které chodí na základní školu a beztak ještě nemají ani většinu mluvnice probrané. Ale na to se choleričtí hledači neptají. Zapnou caps lock a už buší do klávesnice komentář plný pohrdání. Koho zajímá o čem to je, nebo kdo a v jaké situaci to psal? Hlavně, že to bude pravopisně správně. Vsadila bych se, že kdyby našli někde na pobřeží dopis v láhvi s prosbou o pomoc, tak po první hrubce by letěl zpátky do moře.

Buďte tolerantní. Pokud chcete hledat chyby, co takhle si najít blog s tématem: Koukejte jak píšu bez chyb nebo Pravopis moje láska a tam pak můžete autora strhat za špatně zvolené i nebo y. U ostatních se prosím soustřeďte na obsah.

JO a ještě... Promiňte za chyby, které jsou k nalezení určitě i v tomto článku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 20. ledna 2016 v 21:03 | Reagovat

Nojono, forma je ale prostě taky důležitá. Sebevznešenější myšlenka sprasená špatnou gramatikou na té vznešenosti najednou ztrácí. To je jednoduše fakt. A ono by to nebylo zrovna zlý pro ty děti, co nemají na základce ještě probranou celou mluvnici, se něco naučit nebo si to zopakovat. Záleží na akci i reakci. Nejlepší je normálně upozornit a pro chybujícího normálně se poučit.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 20. ledna 2016 v 21:06 | Reagovat

[1]: Zprasená, vidíš :D To je ale ono, když člověk píše a píše, nepřemýšlí nad formou a pak už to nekontroluje víc do hloubky. To se mi v komentářích stává, protože ty nemůžu odložit na později. Proto je nejlepší i článek psaný v afektu nejdřív jen uložit a vrátit se k němu třeba za hodinu nebo až další den a pročíst si ho důkladně. A důkladně opravit.

3 Karryanna Karryanna | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 21:31 | Reagovat

Zrovna tohle asi vidím dost jinak, snad právě proto, že občas někoho na chybu upozorním. Když totiž na chybu v textu upozorňuju, nemám za cíl autora zostudit, ale opravdu upozornit na chybu. Občas to udělám u shody přísudku s podmětem, občas u té interpunkce, občas upozorňuju prostě na „něco“, co autor dělá špatně systematicky. A provádím to, v jistém směru paradoxně, v jistém velmi logicky, hlavně lidem, kteří dělají chyb málo. Taky se často setkávám s kladnou reakcí, spousta lidí je za upozornění ráda.

On člověk ve svém textu chyby kolikrát nevidí, resp. vidí až po nějaké době (ne nadarmo se říká, že autor čte to, co chtěl napsat, nikoliv to, co napsal). Já už se kolikrát chytala za hlavu, co se mi někde povedlo vyrobit.

(U těch systematických chyb je to taky trochu o tom, že sice gramatiku neovládám perfektně, ale spoustu toho z ní mám natolik pod kůží, že chyby neumím přehlédnout, tak jako člověk nepřehlédne vykřičník uprostřed věty nebo třeba zelený obdélník překrývající dvě slova. Není problém je vidět a nerýpat do nich, to se dá, ale když ty chyby časem zmizí, budou se mi další texty číst mnohem, mnohem snáz.)

4 Sonya Sonya | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 8:34 | Reagovat

Súhlasím s vami, dievčatá. Najmä tí (tie), čo si veľmi dobre uvedomujú, že pravopis neovládajú, potom po dobre myslenej oprave v komentári štekajú najviac. Alias trafený pes... :D
V poslednom čase mi tiež kde tu pribudne (unikne) čiarka, ktorá by tam (ne)mala byť, ale, ou jé, nech píšem hoci i o riešení problému globálneho otepľovania - čo je téma dosť vznešená a obsahovo bohatá, tak tam snáď nespravím hrubky!
Nevidím to teda ako rýpanie (i keď občas to ním môže byť, iste), ale dobre mienené upozornenie na chyby, z ktorých sa má autor(ka) poučiť. Ale ako hovorím, trafená hus gága najviac.

5 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 13. července 2016 v 17:27 | Reagovat

Promiň, když my si nemůžeme pomoct. Ty chyby prostě vidíme. Taky vidím chyby v tvém článku. Ale nebýt o tomhle tématu, tak na to neupozorňuju, poněvadž jsem na rozdíl od toho monstrózního a nelidského extrému, který zde líčíš, podstatně tolerantnější. ;) Mimoťapem, příměr s lahví mne vskutku pobavil. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••