Samozřejmě, že mluvím sama se sebou. Občas potřebuju radu experta.

...........................................................................................

Měla bych dostat Oscara

15. března 2015 v 14:47 | Adina |  Občasník
Napětí by se dalo krájet. Kdo to vyhraje tentokrát? Obálka se otevírá a v ní je jedno jméno - jméno herečky, která svým talentem zastínila všechny ostatní.
Tyhle tři měsíce, které uplynuly od vydání minulého dílu mého Občasníku se nedají nazvat jinak než tragikomedií, ve které jsem si zahrála hlavní roli.


"A vítězkou prestižního ocenění Oscar udíleného každoročně Akademií filmového umění a věd se stává autorka tohoto článku! Prosím potlesk!"
Filmový kritici nepřestávají obdivovat, jak s přehledem zahrála klidnou a vyrovnanou ženu ve filmu "Udělal jsem z tebe totální krávu" i když ona sama říká, že by nejradši svého hereckého partnera sundala židlí. To jak zahrála, že se v podstatě neznají, když se náhodou nedávno potkali bylo až neuvěřitelné...

... a už si tu zlatou sošku nesu z pódia, abych jí doma někam postavila a do konce života z ní utírala prach.

Takhle by to vypadalo, kdyby se nedávné události odehrály jen ve filmu, ve kterém jsem si střihla hlavní roli.

Ve skutečnosti to je ale o něco méně slavné. Na rady svých přátel (více v minulém díle Sladký život) jsem se začala trochu snažit a zúčastnila jsem se jedno rande s poměrně zachovalým pánem. Rande probíhalo dle mého docela obstojně - žádné trapné ticho a minimum trapných řečí. Trpělivě jsem vyslechla všechny jeho příběhy - i ty z jeho pro mě naprosto nudného zaměstnání - usmívala jsem se, společnsky konverzovala... prostě jsem se chovala jednou za čas slušně.
Až o pár dní později jsem zjistila, že mám nejspíš větší pomyslné koule než tento zmíněný gentleman a já byla nejspíš naprosto blbá naivka, když jsem považovala naši schůzku za povedenou (nechci to více rozvádět). Takže věci nabraly rychlý spád a pro tohoto pána se vžilo oslovení "ten hajzl" a já doufala, že se již nikdy znovu nesetkáme.

Bohužel tohle přání nebylo vyslyšeno a "toho hajzla" jsem potkala za měsíc na plese. Docela jsem to snášela statečně, dokud jsem nezjistila, že mé místo, je na židli přímo vedle něj.
Usmívala jsem se tak, že do reklamy na zubní pastu by mě brali všema deseti... Ač jsem měla při jeho (pro mě již dávno známých) historkách chuť na něj začít křičet, že tohle už slyším podruhé, tak ať laskavě drží hubu, že to stejně nikoho nezajímá... zvládla jsem dál držet svůj spokojený úsměv. Ani poté co nás začali dávat naši společní přátelé dohromady jsem neztratila půdu pod nohama a jejich narážky na to, že by jsme byli super pár, a že to vypadá, že si skvěle rozumíme jsem s úsměvem přecházela.
Jediné zaváhání nastalo při ťukání si s panáky, kdy náhodný pozorovatel mohl zpozorovat naši výměnu nenávistných pohledů, když nastal čas pro naše společné přiťuknutí.

Zahráli jsme to oba skvěle. Nikdo nepoznal vůbec nic - jak jsem psala, dokonce jsme byli pochváleni, že si skvěle rozumíme... No není to bezva?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | E-mail | Web | 15. března 2015 v 17:19 | Reagovat

To bys teda měla! A připadá mi to silně komediální, i když v tu chvíli (v ten večer) Ti asi úplně nejlíp nebylo. Borci jsou magoři, jeden do druhýho, a vůbec se nebojím použít tady ten silný výrok :D

2 Kenz Kenz | Web | 18. března 2015 v 17:50 | Reagovat

Taky to znám, když s někým s kým se nenávidíte hrajete, že se naprosto neznáte a ostatní by Vás dávali dohromady ;)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 18. března 2015 v 20:59 | Reagovat

Tak to si opravdu zaslouží ocenění... :D

4 Kristýna Kohoutová Kristýna Kohoutová | E-mail | Web | 26. května 2015 v 0:53 | Reagovat

Zdravím Tě,
ráda bych Ti nabídla možnost autorské spoluúčasti na mém připravovaném knižním projektu.
Úkolem je napsat vyjádření jakéhokoliv rozsahu, žánru a jazykových prostředků na téma "nejhorší situace v mém životě a nejlepší cesta z ní ven". Doplňující fází projektu je zodpovězení dotazníku na téma, který se zabývá životními hodnotami.
Hlavním cílem projektu je pracovat s pravdou a spatřovat smysl ve všech jejích formách. Ukazovat ji takovou, jaká je, vnímat ji bez příkras a pozlátka, a tím objevit její pravou váhu a krásu. Přestat se jí obávat, i když někdy může bolet, nebo být nepříjemná. Dokázat vyjádřit, že teď zrovna bolí, nebo je nepříjemná, a vědět, že je to tak v pořádku a není se za co ani v nejmenším stydět. Přijmout pravdu v lásce a souladu se sebou.
Mezi další dílčí cíle patří pozastavit se nad tím, jak jsme jako živé bytosti všichni stejní, ale přesto každý jedinečným originálem. Setřít rozdíly v pohlaví, generacích, barvách pleti, užívaném jazyce, sexuální orientaci, a naopak se nahlas rozlišit svým výjimečným pohledem na svět.
Budu ráda, když se nenásilnou cestou podaří dosáhnout i motivačního podtextu založeném čistě na osobních zkušenostech všech zúčastněných bez přítomnosti moralizování, klišé a odborné terminologie, ale nechci to tam rvát na sílu.
Věřím, že každý by si v tomto díle mohl najít především to, co zrovna nejvíce potřebuje, takže cílů může být ve skutečnosti mnohem více, ač je nestanovuju jen já, protože autory jsme my všichni zúčastnění, já bych to chtěla jen určitým způsobem usměrnit a pokusit se to nějakou cestou zpřístupnit těm případným, kterým zrovna něco takového chybí do jejich životní skládačky...
V případě zájmu o bližší informace mě, prosím, kontaktuj na e-mail kristynakohoutova@email.cz, případně na facebook do zpráv na facebook.com/KristynaKohoutovaCZ. Bylo by mi ctí.
S poděkováním a přáním příjemného večera,
Kristýna Kohoutová

5 Iris Iris | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 9:37 | Reagovat

Ale zahrát něco s někým, koho nesnášíš, to chce um ;-) a toho oscara :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••