Samozřejmě, že mluvím sama se sebou. Občas potřebuju radu experta.

...........................................................................................

Hrdinství

21. prosince 2014 v 16:12 | Adina |  Můj malý svět
Když to zjednoduším, tak lidé se dělí na hrdiny a zbabělce. Není nic mezi - nemůžete být napůl hrdinou a napůl srabem. Nejde se totiž napůl schovat před nebezpečím a druhou půlkou zachraňovat svět.
Kde lidé berou tu odvahu zastat se slabšího a přitom riskovat svůj vlastní život?


Přiznávám, že se řadím k zababělcům, srabům, pokakánkům či jak chcete tento druh lidí nazývat. Obdivuji každého, kdo se řadí k hrdinům a je ochoten riskovat pro druhé. Upřímně říkám (píšu), že bych asi nikdy neriskovala svůj život pro druhé.
Nebyla bych to já, kdo by se s nějakým šílencem přetahoval o pojistku granátu, ani bych nekřičela při ozbrojeném přepadení: "Nechte ho/jí být! Zabijte radši mě!". Jsem spíš ten typ, který když by uviděl granát, tak by se utíkal schovat někam do bezpečí a při přepadení bych se choulila na zemi a tiše plakala.
Neříkám, že když je někdo v nouzi, tak mu nepomůžu - samozřejmě, že pomůžu - poskytnu první pomoc, zavolám tísňovou linku atp., ale život bych nejspíš neriskovala.

Než mě však odsoudíte jako zbabělou sobeckou mrchu zamyslete se nad sebou. Máte opravdu vy povahu hrdiny a vrhli by jste se do dráhy letící kulce, aby jste zachránili úplně cizího člověka?

Ani nedokážu vyjádřit obdiv například na učitelkami, které riskují (a mnohdy i ztrácejí) své životy, aby zachránily své žáky. Jen pro příklad: půlka prosince, Pákistán - útočníci zapálili asistentku učitelky, která se snažila krýt děti před střelbou. A nebo příklad, o kterém se doslechl snad každý: říjen, Žďár nad Sázavou, student byl ubodán, když chránil své spolužačky.
Otřesné co se na světě děje, ale ta odvaha, se kterou lidé nasazují své životy je obdivuhodná. Je to taková malá naděje, že lidé nejsou ještě tak zlí, jak se mnohdy může zdát.

Zajímalo by mě (jak už jsem na začátku psala), kde se ta odvaha v lidech bere. Jak potlačí svůj přirozený pud sebezáchovy, aby u nich převážila snaha udělat dobrou věc (i kdyby to měla být jejich poslední).
Vím, že asi při takovém nebezpečí není čas na přemýšlení, zda obětovat sám sebe nebo ne, ale neříká se snad, že pud sebezáchovy je tím nejsilnějším pudem a měl by tedy vždy zvítězit?

Každý jsme jiný - někdo srab a někdo hrdina. I když těch hrdinů bude asi méně. Nebo jsme možná hrdinové všichni - těžko říct, jaká by byla moje reakce, kdybych se opravdu dostala do situace, tak vážné, abych si musela vybrat mezi životem svým a cizím. Možná bych v sobě našla toho hrdinu, co s hlavou vztyčenou a pocitem správné volby zabránil páchání zla na nevinných.

Je čas podívat se pravdě do očí. Jste hrdinové nebo zbabělci? Zkuste si odpovědět - upřímně a bez pokrytectví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xerodoth Sigmius/KayW Xerodoth Sigmius/KayW | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 16:33 | Reagovat

Osobně jsem srab. Utíkám prakticky před vším, odkládám a stojím na místě, kdyby mě mělo srazit cokoliv, co by mne vykolejilo z nudného života. Na hrdinství nepohlížím na něco, co by bylo přímo v člověku. Je to o tom, že okamžik a spontánnost se prostě zjeví, kopnou jedince do zad a pak už zkrátka není cesty zpět. Takže není to o tom, že by se lidi hrdiny rodili. I srab může transmutovat. Nebo se pletu, jako obvykle.

2 stuprum stuprum | Web | 21. prosince 2014 v 16:50 | Reagovat

Bezvadně zesumírované, vskutku, svět se dělí na hrdiny a zbabělce. :)

3 Frána Frána | Web | 21. prosince 2014 v 16:53 | Reagovat

Ani já nepatřím k hrdinům, ale řekla bych, že neexistuje nikdo, kdo by byl stoprocentně přesvědčený, že je hrdina a v případě nouze by obětoval vlastní život. A nebo si to jen myslí a není to tak úplně pravda. Podle mě se praví hrdinové rodí až právě v těch nejkrajnějších situacích. Člověk, který si o sobě celý život myslel, že je největší zbabělec na světě je najednou hrdinou. A nemyslím si, že by nasazování vlastního života bylo o rozhodnutí udělat správnou věc. Spíš naopak - je to o tom nepřemýšlet, zastat se těch, kteří to potřebují, dřív, než do toho začne mluvit pud sebezáchovy.

[1]: Nemyslím si, že by ses pletla, já to cítím stejně :-)

4 M. M. | Web | 21. prosince 2014 v 17:08 | Reagovat

Ja som určite srab, nikdy by som nedokázala položiť svoj život za niekoho cudzieho. Jedine, ak by to bola moja najbližšia rodina. Aj to by som ale urobila iba z najväčšej lásky, asi som v tomto ohľade dosť sobecká.

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 21. prosince 2014 v 17:12 | Reagovat

Pokud někdo ostatním pomůže, už třeba tím, že poskytne první pomoc, zavolá sanitku, zastane se spolužáka, z kterého si ostatní dělají prdel, prostě není srab. A to, že při tom neriskuje život, ho nesráží, ostatně to, co zmiňuješ, jsou naprosto extrémní situace a prostě nepotkají každého s tím, kolik lidí na Zemi žije a jaká je kde situace. Pořád tady bude masa lidí, co se s žádným takovým vzrůšem na vlastní kůži nesetká. Nejdřív taky píšeš, že to zjednodušíš, a pak tam prskneš, že není nic mezi tím, nepopírá se to tak trochu vzájemně?

Nemám tušení, jak bych se zachovala při tak extrémních situacích, takže o sobě nemůžu říkat nic. Nikdy jsem se nedostala ani do situace, kdy by se někomu kolem mě udělalo zle na sanitku, takže fakt nevím. Maximálně jsem se jednou dostala do "živého obrazu", kdy malé slečny letěly na přechodu a idiot projížděl naplno na červenou. Měly to asi na centimetr, že je minul, takže jsme zůstali ustrnutí uprostřed přechodu v pózách, kdy jsem je už už strhávala stranou a ony tam v záklonu. Ale nebylo nakonec třeba dělat vůbec nic a život by mě to taky asi těžko mohlo stát. Takže nevím. Každopádně já hrdinství nevidím tak jednoduše a nemyslím si, že se nelze vyhýbat nebezpečí a zároveň někomu pomoct nebo ho zachránit.

6 Scrat Scrat | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 18:31 | Reagovat

Tak to fakt nevím, zda jsem hrdina nebo zbabělec. Osobně tě obdivuji, že sis dokázala přiznat, co jsi, ale třeba bys v té situaci opravdu hrdinství projevila :-)
Já jsem vždycky, aspoň jednou za život, chtěla někdy někomu zachránit život, ať by se jednalo třeba o  rozmluvení sebevraždy. Prostě mě vždycky lákalo zažít ten pocit, že jsem někomu takhle pomohla :-)
Ale doopravdy se bojím přiznat, co jsem, vždy jsem byla taková bázlivá, ale kdoví, jak bych se zachovala ke svému bližnímu v nebezpečí...

7 Janča Janča | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 16:18 | Reagovat

Myslím si, že většina z nás jsme pouhými zbabělci, ale kdo ví, co by to s námi uviděli, kdybychom viděli nemohoucí stařenku, jak se snaží dostat z hořícího domu. Nejspíš bychom pro ni nakonec doběhli a než bychom ji stačili vystrkat ven, sami bychom uhořeli. Tohle nikdy nikdo nemůže vědět dopředu a proto bychom se neměli podceňovat. Nikdy nevíme, co se v nás skrývá. :)

8 Serena Serena | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 22:22 | Reagovat

Spíš zbabělec. Ale v některých chvílích nevím. Vidět třeba autonehodu u které ještě nikdo není rozhodně zastavím a přiběhnu. Říká se že adrenalin dokáže psí kusy. Normálně řekneš Ne nemám na to, to nedám, ale v krizové situaci téměř nikdo neví jak bude reagovat. Nejde to říct dokud nezažiješ... :-( Třeba by se z tebe stala ze dne na den hrdinka a zachránila bys někomu život.

9 Kika Kika | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 16:08 | Reagovat

Řekla bych, že v mém životě jsou (byli) lidé, za které bych ten život i obětovala. Ale za úplně cizí lidi, to si tak úplně nejsem jistá. Spíš ne.

(zajímalo by mě, jestli Tě téma tohoto článku napadlo po zhlédnutí poslední části Hobbita :-) )

10 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 25. prosince 2014 v 20:14 | Reagovat

Myslím, že se srab či hrdina nedá určit jen podle situace, kdy se dostane do ohrožení života. Pud sebezáchovy mají snad všichni pak je to o síle vlastní morálky, jestli mám na to se zachovat tak a tak a jestli mě to vůbec napadne. Jestli si v tom zmatku a nahromaděném stresu, dokážeme uvědomit, jak bychom se asi měli zachovat. Lidé v takových situacích nepřemýšlí a jednají tak jací jsou.
Jenže pak jsou situace, kdy se nad ní může pozastavit každý, jestli se zastanu šikanovaného spolužáka, upozorním slečnu, když ji zloděj vytahuje z nehlídané kabelky peněženku, když zavolám záchranku/hasiče/policii i když vím, že už na mé pomoci tolik nezáleží, když se situace řeší. Myslím, že pokud chceš měřit hrdinství a zbabělost, tak je to v tomto. Sebrat tu odvahu a něco udělat. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••