Samozřejmě, že mluvím sama se sebou. Občas potřebuju radu experta.

...........................................................................................

Malí ďáblové

26. října 2014 v 11:55 | Adina |  Téma týdne
Děti. Vypadají jako neviňátka, když spí nebo když je vidíte, jak se tisknou ke svému oblíbenému plyšovému medvědovi. Ale i tihle roztomilí andílci se dokáží změnit v ďábelská stvoření, když jim v obchodě odmítnete koupit to, na co si ukážou. To pak rozpoutají doslova a do písmene peklo.


Dítě křičí a brečí. Lidé se otáčejí.
Klasická scéna, kterou čas od času v obchodě vidí každý.
Matky těchto ďáblíků mají různé metody. Slibují, utišují, přemlouvají, vyhrožují, zastrašují, snaží se odvést pozornost dítěte a když nic nepomáhá a zoufalství i křik rostou přímou úměrou je občas příležitost i pro ránu na zadek.

Někteří z vás jsou jistě znechuceni. Uhodit dítě? To NIKDY! Vždyť ho tohle brutální a ponižující gesto poznamená na celý život. V některých zemích je to dokonce trestným činem a blá blá blá....
Znám lidi, kteří tento názor mají a říkají, že dítě, by se nemělo bít v žádné situaci. Já si to tedy nemyslím.

Nejsem samozřejmě příznivcem brutálního mlácení, ale jedna výchovná přes zadek ještě nikomu neublížila. Sama jsem, když jsem byla malá, občas nějakou schytala, ale nemám pocit, že by mě to ovlivnilo natolik, že bych si nyní musela platit psychologa a při dlouhých sezeních rozebírat, jak mi rodiče tímto narušili mentální vývoj. A dopředu říkám, že až já jednou budu mít děti, tak když to budou potřebovat i ony se dočkají plácnutí přes zadek.

Často od takových těch zastánců "bezbolestné" výchovy slyším, že není třeba dítě mlátit, že stačí s ním problém prodiskutovat. Nevím, jaké oni mají děti, ale evidentně jsou to velmi rozumné a předčasně vyspělé bytosti.
Představuji si to nějak takhle: Klasická situace - v obchodě, 4leté dítě se dožaduje kinder vejce, které mu vy, jako rodič nechcete koupit. Dítě dělá scénu - hystericky křičí, brečí. Nyní je na čase se zastavit a klidným hlasem s dítětem proberete, že kinder vejce nebude. Dítě pochopí vaše argumenty, uvědomí si svoje špatné chování, ztiší se, stydí se za sebe a vy v klidu a míru odejdete z obchodu.
Pro mě značně nereálná sitace. 4letému dítěti, které řve na celé kolo nejde cokoliv vysvětlit. Jde ho jen odtáhnout z dosahu a dohledu od chtěné věci a doufat, že ho to brzy přejde.

Děti jsou prostě děti - zvlášť ty hodně malé a nejde s nimi zacházet jako s dospělými. Zatím ještě úplně nechápou tenhle svět, ještě ve většině případů ani nedokážou formulovat dlouhá a složitá souvětí, takže nemůžete očekávat, že když s nimi o problému budete mluvit, oni to pochopí a poučí se z toho. Nemyslím tím samozřejmě, že když jim dáte jednu na zadek, tak to pochopí, ale myslím, že si z toho vezmou víc, než z hodinového rozhovoru na téma - proč netahat psa za ocas - argument "pejska to moc bolí, tytyty" je sice pěkný, ale tuším, že dítě si z něj moc dělat nebude a při nejbližší příležitosti to udělá zase.

Jak tedy vyzrát na ty malé ďábly s tváří andělů? Jedním přesně mířeným plesknutím přes zadek nebo dlouhými rozhovory o jejich nemístném chování?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 26. října 2014 v 12:41 | Reagovat

Heh, to jsme tu měli zrovna včera na oslavě. Jeden, že by tu chtěl zůstat přes noc, jeho malý bratr dostal hysterák, že musí jet domů a že ho chce doma. Dalo se něco dělat? Pochopil argumenty, že tady nezůstává, že nemůže? Ne, prostě se musel nechat vyječet a druhej odurazit. A kdyby už ječel neúnosně, schytá facáka a je klid. Když si o to dítě koleduje, má dostat. Půl hodiny do něj hučet znamená jediné - až se příště bude rozhodovat, jestli provést něco, co nemá, bude vědět, že do toho má jít. Přece si jenom odsedí a odkejvá pár keců od dospělýho a nic se mu nestane.

2 Elle Elle | Web | 26. října 2014 v 14:19 | Reagovat

Víc než děti s andělskou tváří a občasnými ďábelskými zlozvyky, nemám ráda zrovna ty jejich rodiče. To jsou opravdoví andělé s ďábelskými choutky.. Už jen když vidím matku s kočárkem, jak se snaží ve městě probít nebo jak si rodiče s namyšleným výrazem chodí vyzvedávat děti, omg..

3 Elle Elle | Web | 26. října 2014 v 14:20 | Reagovat

A co pak takové matky s malými parchanty, které vám nabalují chlapa. Ty se vážně musej s dítkem nudit, jen ať děti zlobí, pak takové matky na kraviny nemaj čas.

4 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 26. října 2014 v 19:14 | Reagovat

Souhlasím s Tebou :) Mám čtyřletou neteř a ta je přesně taková, jak popisuješ :D
Ale stejně je to pro mě spíš anděl :)))

5 Kika Kika | E-mail | Web | 26. října 2014 v 20:32 | Reagovat

:D konečně! Konečně někdo kdo má stejný názor! Podle mě by jim chtěli přes ten neposlušný zadek dát i ty maminy, ale copak můžou, když jsou kolem davy lidí s odsuzujícími pohledy? Je mi jich líto, a to jsem dělala v nákupním centru, takže těch situací mám nakoukáno až až... Nejhorší co člověk může udělat je tu hračku tomu dítěti koupit :-(

6 Marillee Marillee | E-mail | Web | 28. října 2014 v 16:45 | Reagovat

Souhlasím všemi dvaceti! :-D Když děcko zlobí, prostě mu dát přes prdel a ono se uklidní a bude se chtít tulit! :D Lepší než ho nechat flákat hlavou o kachličky v supermarketu (tohle máme v genech, bohužel).

7 B. B. | Web | 31. října 2014 v 21:57 | Reagovat

Uuum povídej mi o tom, mám 4 malé sourozence :) Andílci to jsou dokud jim je všechno dovoleno, pak nastává hotové peklo. A nevím jak bychom naším dvouletým dvojčatům vysvětlovali, že něco nemůžou, když to kolikrát nepochopí ani ta šestiletá sestra. :)

8 Janča Janča | E-mail | Web | 31. října 2014 v 22:14 | Reagovat

Já jsem proti bití dětí, pod čímž si ale představuju nějaké bezdůvodné nebo pravidelné mlácení. Taková ta výchovná přes zadek - to je jediný lék na rozmazlenost. Malému dítěti to opravdu nevysvětlíš a když ho bude plácnutí trochu bolet, hned si to zapamatuje.

9 myantisecretdiary myantisecretdiary | 1. listopadu 2014 v 17:27 | Reagovat

ja som asi proti, teda občas výchovná áno. OBČAS. neviem či to je tým že tak milujem deti,alebo mám len potrebu chrániť. :-x  ale videla som dosť matiek na autobusovej zastávke doslova hádzať svoje deti o zem kvôli blbej maličkosti. takmer som ju potom zbila ja :-D

10 Brepta Brepta | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 17:01 | Reagovat

Naprosto s Tebou souhlasím - ale já jsem se jako malá bála mnohem víc než plesknutí přes zadek (to byla taková rutina) studené sprchy, která spočívala v tom, že mě v oblečení postavili do vany a polili studenou vodou. Jednou se mě rodiče dokonce pokusili donutit klečet na hráchu - netušili, že budu tak chytrá a všude možně ho rozhážu. A tak jsem šla zase pod sprchu.
...
Jediný případ, kdy diskuse pomohla, byl můj bratranec. Bylo mu sedm (mně 11), on je mladší z dvojčat a tak se nejspíš cítil méněcenný. Každopádně to vedlo k tomu, že vše, co se mu nelíbilo, řešil křikem. Já jsem dostala strach, že mi vynadají a utěšovala jsem ho, i když jsem mu vlastně nic neudělala. (To, že při představení sešla dolů ze schodů sestřenice dřív než on za ublížení nepovažuji.) Jednou začal řvát, když měl hrát jako poslední do kolečka v Člověče, nezlob se. Babička mu vysvětlila, že v naší rodině se takhle problémy neřeší, že je to hloupé...A on? Od dalšího dne se se mnou začal hádat. ;-)

11 M. I. M. I. | 3. prosince 2014 v 0:51 | Reagovat

V létě jsem dělala vedoucí na táboře. Hlavní vedoucí byla paní se svou dcerou a ta na tábor vzala svoji tříletou dceru. Jednou se zmínila, že ji nebijou, protože to nevidí jako řešení. A navíc, že to prý ani nepotřebuje, protože je hodná. Holčička vypadala jako andílek, tak jsem jim věřila. Šeredně jsem se spletla. Rozmazlený fracek, který lítal bez dozoru všude okolo, lezl děckám do pokojů a pak odcházela s prásknutím dveří. Jedna moje svěřenkyně měla s sebou Furbyho, který trochu blbnul. Když jsem se zeptala, co s ním je, tak se mi dostalo odpovědí, že to dítě, o kterém mi bylo řečeno, že nezlobí, s tím Furbym hodilo o zem. To už je podle mě docela vrchol a v takových případech si dítě zaslouží dostat po zadku. Taky mám dvě malé neteře, na které "Nesmíš/to se nedělá" vůbec neplatí. A jak pak takovým prckům vysvětlit, když tě stejně neposlechnou? I v tomto případě vidím jako řešení výchovné plácnutí přes zadek/popř. jemně přes ručky. (Když berou to, co nemají)

12 Kuroi Hakucho Kuroi Hakucho | Web | 3. prosince 2014 v 13:13 | Reagovat

Článek jako dělaný pro mne, která děti nikdy nechce a okolí to nechápe...
Kdyby se možná lidé přestaly na děti okolo očima matek a otců, možná by si všimli, jak otřesně se chovají a mé rozhodnutí by chápali.
Děti nechci a vzhledem k dnešnímu amerikanismu ve výchově se tomu nelze ani divit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••