Samozřejmě, že mluvím sama se sebou. Občas potřebuju radu experta.

...........................................................................................

Co se chci ještě naučit

27. září 2014 v 12:54 | Adina |  Můj malý svět
Celý život se něčemu učíme. Je to trochu klišé, ale ať chceme nebo ne, je pravdivé.
Začínáme tím, že se učíme manipulovat s ustaranými rodiči svým nikdy nekončícím brekem, pokračujeme chůzí, sezením na nočníku, psaním, čtením, počítáním, lhaním, pitím velkého panáka na ex... V dalších letech se pak naučíme dělat a vychovávat děti, ti šťastnější přijdou na způsob, jak vydělat hromady peněz, ti chudší se naučí, jak zateplit v zimě krabici, ve které se svou početnou rodinou žijí. Ačkoliv ve stáří by se zdálo, že už musíme všechno umět, není tomu tak. Je důležité se naučit správně kousavému tónu hlasu, který budeme používat při vyhazování mládeže ze sedadel MHD, zjistíme, kde mají potraviny tak levné, aby jsme si je ze svého malého důchodu mohli vůbec dovolit a v neposlední řadě také potkáme spoustu nových lidí - převážně lékařů všeho druhu.


To jsou tak nějak věci, které se přirozeně naučíme... Které prostě potřebujeme k přežití a je tedy nezbytné tyhle dovednosti ovládat.
Co se dá ještě vlastně naučit nového, když ve všem, co potřebujeme nás život proškolí sám? Já našla pár záležitostí, kde by nebylo od věci se trochu zdokonalit (alespoň já zde mám ještě trochu mezery).
Takže co se ještě chystám naučit?
  • otvírat dveře ve vlaku - a teď se přiznejte... Kdo z vás to umí? Nemyslím, takové ty vlaky, kde zmáčknete na tlačítko a dveře se otevřou... Myslím takovou tu prapodivnou kliku, kde potřebujete nějaký tajemný chvat k otevření.
  • balit kluky - nějaké rady a typy?
  • přetvařovat se - to by se mi dost hodilo. Když mám blbou náladu, nezvládnu se smát, když někoho nesnáším, tak nezvládnu dělat, jakože jsme kámoši... Ale jak bylo psáno - občas by neuškodilo trochu hrát.
  • mlčet - jsem ten člověk, co prvně mluví a až pak myslí... Strašná vlastnost.
  • vařit - znám takové ty dívky, co přijdou do kuchyně, otevřou ledničku, zjistí, že jsou tam kyselé okurky a jahodový jogurt, kouknou do skříněk v kuchyni, tam je plátek okoralého chleba a ony z toho uvaří svíčkovou. Já bych koukla a k večeři by byla kyselá okurka, jogurt a kdo by měl ještě i potom hlad, mohl by si dát ten chleba.
  • nebát se létání - letěla jsem už asi tisíckrát, ale stejně mám vždycky strach. Né takový, že bych hystericky plakala a bránila se vstupu na palubu. Je to jen takový ten vnitřní, ale naprosto děsivý pocit. Stokrát mi můžete říkat, jak je to bezpečné a kolik lidí už letělo a nic se jim nestalo. Tak samozřejmě... Ale nikdo mi nezaručí, že zrovna naše letadlo někdo nesestřelí (jak se nedávno nad Ukrajinou stalo) nebo, že nebude navždy ztraceno jako malajsijský boing také docela nedávno. Ti lidé také letěli a dopadli docela špatně. Dle statistik, je nebezpečnější jízda autem - vím to, ale letadlo je prostě letadlo... Jste v 10kilometrech, venku -50 stupňů a kolem vás spousta potencionálních teroristů. Navíc co si myslet o tom, že ještě před letem jste poučeni, co v případě nehody dělat a máte si již nyní prohlédnout svůj nouzový východ... To také na klidu nepřidá.
A o tom, co už umím: Co mě naučila základní škola
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 27. září 2014 v 13:13 | Reagovat

Mě by pro začátek stačilo se naučit, jak se kupují jízdenky na vlak v UK či jak že se vůbec hledá správný vlak. Dveře budu řešit později. Ale vím, co tím myslíš. Já vždycky raději šla až za někým (díky bohu, že v Plzni vystupuje hodně lidí).
Já se létání nebojím a to jsem zatím letěla jen třikrát. Ale hrozně mě pak bolí kolena a nudím se. Já mám spíš strach, že přijdu pozdě. Posledně když jsem letěla domů, tak zrovna v Leeds rekonstruovali letiště a málem jsem ten let vážně nestihla. Doufám, že až poletím domů na jaře, tak už to budou mít dorekontruované.

2 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 27. září 2014 v 13:14 | Reagovat

Za tu vlastnost - první myslet a pak až mluvit - bych dala cokoliv. Většina problémů v mém životě je právě kvůli tomu :D Dveře ve vlaku otvírat umím - alespoň sit o myslím. A balit kluky? To se neuč, oni by měli balit nás a ne my je.

3 Ellnesa Ellnesa | Web | 27. září 2014 v 13:48 | Reagovat

Článek je zase napsaný úžasně vtipně :) Jsem na tom podobně jak ty, jenom si myslím, že vařit umím docela slušně (a když tak se do ledničky podívám prostě ještě v době, kdy jsi můžu skočit něco koupit, ne?).
Pak se chci naučit, aby mi nevadilo být často poslední, naučit se nebát se, že něco nestihnu, naučit se být nad věcí, dorozumět se v cizí zemi nebo se naučit aspoň anglicky a pak se nebát promluvit.
Určitě by se ještě něco našlo, ale to až příště :)

4 Radfordová Radfordová | Web | 27. září 2014 v 14:08 | Reagovat

dveře ve vlaku otvírat umím, vzhledem k tomu, že denně dojíždím :D pár věcí mám přesně naopak... chtěla bych se jednou nepřetvařovat a říkat první co mě napadne bez ohledu na to, co mi radí rozum a strach. létání jsme se bála akorát poprvé, potom jsem tomu naprosto propadla :)

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 27. září 2014 v 15:00 | Reagovat

Otvírat dveře ve vlaku, vařit a mlčet umím docela dobře a létat se nebojím, jen nechci kvůli procedurám na letišti. Ale potřebovala bych se naučit štípat dříví :D

[1]: V Plzni sice vystupuje dost lidí, ale když jsem tam poprvé jela po zprovoznění nových podchodů a po všech rekonstrukcích, tak jsem taky nejdřív zjišťovala, kudy všudy se mi otevřely nové cesty a kudy všudy se dá kam dojít :D

6 Janča Janča | E-mail | Web | 27. září 2014 v 15:23 | Reagovat

Ó bože, o otevírání dveří ve vlaku mi ani nemluv! Rychlíky nedává většina lidí a občas to nejde ani v tom našem zastaralém osobáku, když v zimě přimrznou dveře, či co se to s tím stává. :D A přetvářka by se mi taky občas hodila, ale všichni jsou proti ní, takže o nás alespoň nikdo nemůže říct, že se přetvařujeme, když to ani neumíme. :)

7 Ellaria Ellaria | Web | 27. září 2014 v 20:12 | Reagovat

Bomba článek, zase jsi mě nadchla. Už jen ten úvod :D
Dveře ve vlaku jsou mi záhadou. Čas od času se mi je totiž otevřít podaří - jenže to je jednou za čas, pak se k nim sebevědomě hrnu první a jaký potupný pocit, když musím někomu uhnout a nechat ho otevřít. Na druhou stranu  mi lichotí, když se na dveřích vystřídáme třeba čtyři, než můžeme konečně vystoupit :D
Na kluky to chce taky tajemný chvat, jak na ty dveře...
A v letadle jsem ještě neseděla, takže s tímhle strachem problém nemám.

8 Kika Kika | E-mail | Web | 27. září 2014 v 21:21 | Reagovat

Konečně nový článek! :D
1. netuším teda jak se dělá z okurku a jogurtu svíčková, ale celkově se mi daří většinou věci v kuchyni dobře kombinovat (podle receptů skoro vůbec nevařím :-) )
2. ty tipy na kluky si poslechnu taky - ale jen proto abych je mohla zneužívat (*zlověstný smích*) - nic jinýho si nezaslouží!
3. myslím, že takový ten přirozený respekt z létání má každý. Přece jenom nelítá se každý den a je to něčím speciální. Myslím, že se to naučit ani nedá :)

9 Neriah Neriah | E-mail | Web | 27. září 2014 v 22:49 | Reagovat

Ve většině bodů se shodujeme, nejvíc asi v tom vaření, to by se mi skutečně hodilo... Z létání mám taky strach, jen jsem v letadle vlastně nikdy nebyla, takže je to spíš strach z neznámého.
Jo a tam, kde ty se chceš učit mlčet, já bych potřebovala naprostý opak - naučit se mluvit :D Protože mlčím zvláště v případech, kdy je nutný pravý opak. Občas musí být fajn tolik nepřemýšlet a prostě říct, co mě zrovna napadne a neustále to v hlavě nerozebírat :)

10 M. M. | Web | 29. září 2014 v 15:46 | Reagovat

ja veľmi vlakom nechodím, ale nemám rada, keď idem napr. MHD a bojím sa, že sa občas neprederiem pri dvere a nevystúpim. :D
S balením chlapcov nemám nejaký extra problém, väčšinou oni balia mňa..nechcem, aby to vyznelo povrchne namyslene aelbo inak, hovorím to ako fakt.
Čo sa týka pretvarovania sa...presne toto by som potrebovala aj ja! Na mojej tvári je hrozne všetko vidieť, všetky moje pocit, akokeby ma ľudia čítali. Hneď vedia ako sa cítim, občas je to aj na úžitok, ale väčšinou na škodu..
A varenie!! Úplne súhlasím! Ćo sa týka tohto, tak to mi vôbec nejde, neviem sa k tomu donútiť, všetko mi mama pripraví až pod nos a to ma niekedy hnevá. :D

11 Marillee Marillee | E-mail | Web | 29. září 2014 v 16:47 | Reagovat

Babička umí otevírat vlaky, taky to bude díky tomu, že jimi jezdí celej život. :-D A přetvářka je lehká, když jsi typ člověka, kterému lezou na nervy takovýty velzlý otázky typu "CO TI JEEE?" tázaný asi desetkrát, aniž by dotyčný pochopil, že mu prostě nedopovíš! A vařit? Začínám a končím u řízku s bramborem (upgrade - bramborová kaše :-D), ale nestěžuju si, páč to je dobrý jídlo!

12 homoleninus homoleninus | Web | 29. září 2014 v 17:49 | Reagovat

Sice denně dojíždím, ale jakmile při vystupování objevím tu páčku, která má při sobě návod 'otočit tudy' sem bezradná. O to horší je, když zjistím, že zamnou stojí fronta lidí a všichni čekají na moji pohotovost. Bože!

Ale bez těch věcí i tak v životě přežiješ ;D

13 annox annox | Web | 1. října 2014 v 14:31 | Reagovat

Otevírání dveří ve vlaku je děs :D Vždycky se děím toho, že budu vystupovat sám, neotevřu dveře a zůstanu uvnitř :D A když se nějakou náhodou ocitnu u dveří jako první a za mnou postávají lidi a já už si představuju jak se budu jako idiot snažit otevřít ty dveře, vždycky jak začne vlak brzdit se začnu důležitě přehrabovat v batohu nebo tašce kterou mám a počkám až ty dveře otevře někdo jiný :D

14 Lů | Web | 1. října 2014 v 21:50 | Reagovat

Otvírat dveře ve vlaku - jóóó, přesně vím, který myslíš. :D I když jsem tím vlakem jela už hodněkrát, otvírat a zavírat ty dveře stejně neumím. Vždycky jsem si hroozně přála, aby nastupovali/vystupovali i další lidé a já se tam s tím nemusela rvát. :D
Ve vaření bych se taky potřebovala zdokonalit. :-? Holky v mým věku už vaří jak o život a já si s tím pořád moc hlavu nedělám. :D
Létání... tak já jsem zatím nikdy neletěla, ale strach bych z toho určitě taky měla. Neumím si to vůbec představit... a taky bych určitě v tý chvíli přemýšlela nad všemi katastrofami, které se staly. :)

15 Trinity Estridge Trinity Estridge | Web | 3. října 2014 v 17:47 | Reagovat

Naprosto souhlasím, hlavně s těmi dveřmi od vlaku. Když už se mi povede dostat dovnitř, tak mi to nejde ven. :D Hlavně to vaření je u mě dost špatné. Vařím nerada, nebaví mě to, a umím udělat jen základy jako palačinky, topinky a podobně a pak pár věcí z japonské kuchyně (japanofil se nezapře, že). :D Nic moc. A to létání mám taky - létám každý rok od tří let a čím víc létám, tím víc se bojím. Letos jsme se dostali do takové roztomilé turbulence a málem jsem měla infarkt. :D

16 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 4. října 2014 v 11:54 | Reagovat

Já bych se třeba chtěla naučit otvírat kulaté kliky a odemykat dveře tak aby nehrozilo, že se ten klíč rozlomí vejpůl.
Ohledně letadel, já jsem ještě neletěla ale strašně bych chtěla kvůli těm všem potencionálním teroristům kolem mně :D (třeba by tam byl nějakej hezkej :D )

17 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 24. října 2014 v 9:55 | Reagovat

Skvělý seznam :) Vlakem jsem kdysi jezdila denně a nejčastěji jezdí právě ty starší, takže já spíš nemám ráda ty s tlačítkem. :D Klika je v pohodě. Mlčím pořád, spíš bych se měla naučit mluvit. Přetvařuju se někdy až moc. Jsem dost emotivní člověk, ale všechny city a pocity před lidma skrývám. Létání miluju. Balení kluků mě nějak nezajímá, tak se shodnem aspoň na tom vaření :D

V mém seznamu by bylo asi právě to vaření (a pečení), mluvení, dělání pánských kliků, meditování, tvoření z fima.. A určitě by mě toho napadlo víc, kdybych se zamyslela na dýl.

18 jukeboxy jukeboxy | E-mail | Web | 24. října 2014 v 10:08 | Reagovat

Super článek, pobavil a potěšil,a vůbec máš moc pěkný blog :-)

19 LusyW, HuskyW LusyW, HuskyW | E-mail | Web | 24. října 2014 v 10:40 | Reagovat

Při otevírání dveří ve vlaku je v první řadě důležité stát dostatečně daleko od té kliky...jinak stojíš na takové té plošince přidělané ke dveřím a to s tím pak faaaakt nehneš, ozkoušeno asi tisíckrát :D

20 Em Age Em Age | Web | 24. října 2014 v 10:41 | Reagovat

Ojojoj, dveře v rychlících! :-D Na to není třeba tajemného chvatu, na to je třeba síly v pažích, kterou tedy bohužel taky nemám, a proto si stoupnu až za nějakého jiného člověka, a tak bude otevírání na něm. :D
Jinak poradím, pokud otevíráš při vystupování (a ne při nastupování do vlaku), pomůže mírně nakopnutí dveří nohou. :D
Balit kluky taky neumím. Proto je div světa, že nyní bydlím u svého přítele. :D
Tvůj odstavec s vařením mě nekontrolovatelně rozesmál, možná proto, že jsem v něm tak moc viděla sebe samu. :D
Nikdy jsem neletěla a posvětila jsem své osobní pravidlo, že ani nepoletím. :D

21 Šárka Šárka | Web | 24. října 2014 v 11:49 | Reagovat

Jen k těm letadlům, svého přítele, který ještě nikdy neletěl, uklidňuju tím, že kdyby se "něco" stalo, tak to bude tak rychlé, že o tom ani nebude vědět a pak už mu to bude stejně jedno :-D Mě létat baví, miluju to :-)

22 Joina Joina | Web | 24. října 2014 v 12:20 | Reagovat

S tím otevíráním má i mamka do těď problém natož já.
No já nevím po tom jídle by nám všebylo asi blbě ikdyž jako já kombinuji sekanou s čokoládou, tak se není čemu divit...:D

23 sw sw | Web | 24. října 2014 v 12:28 | Reagovat

Tak to je fakt zajímavý článek, který mě přivedl na spoustu myšlenek! :) Určitě si taky musím napsat svůj seznam. A ještě jsem chtěla říct - ten úvod mě naprosto odrovnal! :D

24 mJ mJ | Web | 24. října 2014 v 12:45 | Reagovat

to vaření.. to je přesný :DDD muj fotr me kvuli tomu strasne trolli :DD nepusti me osmazit ani rizek :DDD prej nechce riskovat vybuch kuchyne :DD achjo :D chce to mejakej kurz.. ale kdyz me doma vari mladej :D keryho to bavi :D tak se plan naucit se varit odsouva na neurcito  :,D beztak me to ani nebavi.. tAta to svadi na mou lenost, jenze ja kdyz se pokzsim varit, prekvapive nevybuchnu kuchyn, ale ujidam tak moc, ze nez uvarim, jsem uz najedena :DD

25 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 24. října 2014 v 13:06 | Reagovat

Náhodou já umím otevírat vlaky s klikou.  řekla bych že tystaré vlaky jsou daleko lepší, než ty nové. A co teprve ten adrenalin při vystupování... ;-)

26 Lenci Lenci | Web | 24. října 2014 v 13:31 | Reagovat

tak ja som mala zatial vždy šťastie že mi ten vlak otvoril niekto iný... ale možno už by bolo na čase aby som si to vyskúšala aj sama možno to nie je tak ťažké ako to vyzerá :D

27 Kuba Kuba | Web | 24. října 2014 v 14:05 | Reagovat

Řekl bych, že balení kluků je ta nejvíc nejlehčí věc na světě. Řekl bych, že jde jen o to, přijít s úsměvem za klukem, představit se a dát se do řeči. Kluk bude tak překvapený a polichocený tím, že ho oslovila dívka a že se pro jednou nemusí snažit a potit stresem, že konverzace s ním bude jenom přínosná. :D

28 not-princess not-princess | E-mail | Web | 24. října 2014 v 14:08 | Reagovat

Joo tak to bych se všechno taky chtěla naučit :D ! (myslím si, že) Umím se přetvařovat a (asi) balit kluky:D ! No s tím balením.. já to hraju na vtip :D a většinu kluků zbalím na to, že je se mnou sranda :D <- pokud teda nekecaj :D

29 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 24. října 2014 v 14:42 | Reagovat

Vaření mě pobavilo :D Jsem na tom dost podobně :))

30 soul-underground soul-underground | Web | 24. října 2014 v 16:18 | Reagovat

Díky bohu, že jsem ještě nikdy dveře ve vlaku neodvíral, děsím se toho :D

31 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 24. října 2014 v 16:37 | Reagovat

Paradoxně nemám ty moderní vlaky ráda, tlačkání mačítek mě v nich nebere, taký ten pocit, že se neotevřou... O.o staré vlaky jsou fajn, hlučné, pohodlné a otevírání dveří je magie, kterou jsem ovládla :-D zatlačit,  případně kopnout a tradááá :-D
A zbytek věcí, kromě vaření (kde to není na úrovni uvedené okurky, jogurtu a chleba), mi jde :-D

32 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 24. října 2014 v 17:49 | Reagovat

Tak to kúzlo varenia by som sakra brala!
A tiež vedieť baliť chalanov no...Dá sa to naučiť? 3:)
A k vlakom sa nevyjadrujem, ja som tak "šikovná", že problém by mi robilo hádam aj to tlačítko a pri mojom šťastí by som ho buď nevedela nájsť, alebo by sa dvere ani po stlačení neotvorili :D

33 -Werangummi -Werangummi | E-mail | Web | 24. října 2014 v 20:59 | Reagovat

Jsem na tom podobně,sama jezdím vlakem už alespoň dva roky a největší strach mám vždy z těch starších vlaků,nejen z otvírání dveří na kliku ale například i z tohom,že přejedu zastávku,nic se nevyrovná pravidelnému hlášení zastávek:D.
A k tomu létání,to mám naopak,létám někam skoro každý rok a nějakým způsobem se u mě žádný strach nedostaví. Letošní prázdniny jsem letěla na dovolenou a měsíc předtím jsem se koukala pravidelně na seriál Letecké Katastrofy a vůbec nic,žádné špatné pocity.I když je pravda,že letím někam vždycky,když chvíli předtím se někde ztratí nebo spadne letadlo :-D

34 Miriam M. Miriam M. | Web | 24. října 2014 v 21:02 | Reagovat

Myslím, že hodně věcí se člověk naučí, pokud nemá na výběr. Což platí jak pro mlčení, tak pro dveře vlaků.
A balení kluků? Poslouchej intuici, když se jí budeš řídit navzdory tomu, jak šílené věci ti možná poradí, výsledky se zaručeně dostaví. Můj přítel mi často z legrace říká, že jsem ho sbalila tak, že jsem se mu prostě pověsila na krk. Ostatně, proč ne? Manželka jeho bratrance zas dotyčného uháněla rok, výsledkem její vytrvalosti jsou dnes dvě děti. Jinými slovy ty nejšílenější způsoby často fungují nejlépe.

35 Ari Ari | E-mail | Web | 24. října 2014 v 21:21 | Reagovat

Rada by som ťa pozvala k nám na Slovensko a predviedla ti otváranie dverí vo vlaku. U nás iné vlaky nenájdeš :D Ale daj si pozor, niektoré dole nemusia byť pripevnená a môžu ťa zhodiť, keď sa ich pokúsiš otvoriť :D
P.S.: Bohužiaľ, toto je krutá realita, dvere na čudlík som prvýkrát zažila až keď som šla z Prahy do Břeclav (alebo jak sa to skloňuje).

36 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 24. října 2014 v 22:12 | Reagovat

Naučit se mlčet? Počkat, s tím bych možná mohla pomoct... a já se zase potřebuju naučit mluvit :D
S vařením jsem na tom tak nějak stejně.
Kluky obvykle balím do balícího papíru. Nechápu, proč vždycky protestujou.

37 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 24. října 2014 v 23:19 | Reagovat

Balit kluky: Nebýt vybíravé krávy, které všem cpou, jak chtějí ty hodné a milé a pak z takových dělají "jen" kamarády a tahají se s debílkama. NZ.

38 Choi Mari Choi Mari | Web | 24. října 2014 v 23:27 | Reagovat

[5]: Já už tak asi rok na hlavním nádraží nebyla. Docela se děsím až tam někdy budu mít možnost zajít.

39 Lawiane Lawiane | Web | 24. října 2014 v 23:43 | Reagovat

Skvělý článek... jenom ten popisek k němu k němu na úvodní stránce blog.cz ... jejich umění vybrat do nadpisu něco vytrženého z kontextu je kvalitní stejně jako v bulváru! :D O to víc mě článek potěšil, že byl vlastně i dost o vlacích. :D

40 S. S. | Web | 25. října 2014 v 13:07 | Reagovat

Čánek je vtipný :) Dveře ve vlacích neotevírám, čekám, že je otevře někdo jiný nebo hledám již otevřené :D
A s vařením jsem na tom přesně jako ty :D (i když včera se mi povedly "složité" bramboráky! :D )

41 Simix Simix | Web | 25. října 2014 v 13:29 | Reagovat

Ahoj :)
Já jsem sice docela drobná a všichni mysleli, že neotevřu dveře od vlaku, ale opak je pravdou :D
Co se týče balení kluků- jsem docela nesmělá ... ale někdy to jde samo. Někdy se stačí jen usmívat :D
S bodem mlčet to mám stejně.
S vařením vařit jsem už dokázala, ale to mě mamka musela ale nakázat a odejít, ale když u toho oxiduje .. ne to fakt ne!!
Hezky napsané.

42 Christen Christen | Web | 25. října 2014 v 14:19 | Reagovat

Moc krásně napsaný článek :-) taky neumím otevírat dveře ve vlaku tou klikou :D máma to umí ale mě to nikdy nešlo :D vždy sem čekala až to někdo otevře místo mě :D. Taky mám tu vlastnost první mluvím a potom přemýšlím :D je to hrůza :D. Balení kluků? No to mi nejde už vůbec :D :D :D jinak moc krásnej blog, rozhodně tu budu chodit častějic :-)

43 Cleo Cleo | Web | 25. října 2014 v 14:38 | Reagovat

Také bych chtěla umět otevírat dveře ve vlaku. :D Naštěstí bydlím ve městě a tam vlakem moc nejezdím. :D

44 Karol Dee Karol Dee | Web | 25. října 2014 v 17:58 | Reagovat

Na tajemný chvat jsem byla nucena přijít první měsíc dojíždění. :D Vtip je v tom trhnout směrem k sobě, kolmo ke dveřím.
A to létání ti závidím. :)

45 Ang Ang | Web | 25. října 2014 v 21:13 | Reagovat

Taky bych si mohla sepsat nějaký takový seznam :D
Dveře ve vlaku jsou vtipné i pro mě, i když... Spíš bych se chtěla naučit normálně objednávat věci a nakupovat a tak :D

46 little-calla little-calla | Web | 26. října 2014 v 11:57 | Reagovat

Tak to já vlakem moc nejezdím. Nejde ani tak o to, že bych neotevřela dveře, ale spíše mám "strach" z toho, že bych nastoupila do jiného vlaku a jela opačným směrem :-D Hlavně na velkých nádražích s tím mám problémy, takže sama raději nejezdím.

S vařením si myslím, že nemám až takový problém... V dnešní době se dají všemožné recepty najít na internetu a když je hlad, tak vaří sám žaludek :-D Tedy alespoň v mém případě. :-)  :-D

S klukama ti nepomůžu, já je nebalím, oni balí mě (myšleno ironicky) :-D

Jinak to létání ti závidím. Já jsem nikdy neletěla a myslím si, že ani nepoletím :-(  :-D Z letadla mám respekt, ale jednou bych někam letět chtěla :-)

A na konec bych ráda dodala, že s tebou souhlasím- člověk se učí celý život, počínaje tím, jak si přivolat flašku s pitím a konče tím, jak najít nejlepšího doktora... :-)

47 Viollet Viollet | E-mail | Web | 26. října 2014 v 17:15 | Reagovat

Hurá, nejsem sama, kdo neumí otevřít dveře ve vlaku (a co teprv okno)! :-D Spoléhám na štěstí, že kdosi vystupi semnou a já se nemusím ztrapňovat... Nejvíc mě ale děsí ty malé děcka, co už jsou na ježdění zvyklé a otvíraj je za jízdy...
Samotného létání se tak nehrozím, spíš aby to někam neuletělo beze mě, hlavně když přestupuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••