Samozřejmě, že mluvím sama se sebou. Občas potřebuju radu experta.

...........................................................................................

Až budu dospělá...

19. srpna 2014 v 20:47 | Adina |  Můj malý svět
Tedy já už pár let jsem (alespoň pokud za dospělost bereme věkovou hranici 18ti let). Ale nedávno jsem u jednoho obrázku viděla popisek: When I was a kid, I wanted to be older.... This sh*t is not what I expected. V hodně volném překladu: Když jsem byla dítě, chtěla jsem být dospělá... Tahle sra*ka není to, co jsem očekávala.
Vzpomněla jsem si, co jsem já plánovala jako dítě, když mi bylo tak 5 nebo 6 let - jaká budu, až budu dospělá a musím říct, že tohle není právě to, co jsem očekávala...


Samozřejmě si nepamatuju, jak přesně měl můj vysněný "dospělácký" život vypadat. Nikde jsem si nesepsala seznam, co od života očekávám... Myslím, že dítě, které si v předškolním věku sepíše seznam "Co očekávám od života" je poměrně neobvyklé dítě.
Ale alespoň střípky, které si pamatuju:
  • budu nosit podpatky - plánovala jsem, že všechny mé boty budou s podpatkem... Kdo mohl tušit, že dorostu na krásných 180cm... Navíc, kdo mohl ještě ke všemu vědět, že se v nich tak špatně chodí a bolí z toho nohy... A to ani nemluvím o dlážděných ulicích, kde jít v podpatcích je za trest. Takže podpatky si místo v mém "dospěláckém" botníku místo jen tak nenajdou.
  • budu se dívat do noci na televizi, na co jen budu chtít - pamatuju, jak jsem plakala, když mě rodiče nechtěli nechat dívat na Tele Tele vzhledem k tomu, že to začínalo až asi v půl jednácté a bylo tam plno sprostých slov... Teď už bych na to koukat mohla, ale kdo vydrží po náročném (takže skoro každém) dni neusnout už v 10?!
  • seznamovat se s kluky budu tak, že půjdu ulicí a najednou mi z rukou vypadnou nějaké papíry, které mi můj nastávající pomůže sebrat - nejvíc nejlepší vzpomínka na to, jak jsem tohle dlouho plánovala a vymýšlela! :-D Zatím nevyzkoušeno...
  • nebudu nosit košilku a punčocháče - splněno... I když je pravdou, že minulou zimu jsem se párkrát ke košilce vrátila - ale z vlastní vůle!
  • vysněná povolání: tanečnice a učitelka - tak je pravda, že jsem na tanečnici často doma trénovala v rytmu Dády a Maxim Turbulenc, ale nakonec jsem se dala na ekonomickou dráhu.
Celkově jsem plánovala být rozumnější a dospělejší, než aktuálně jsem. Třeba nechápu, jak mi mohli dát řidičák... Chápete to? Mně? Vždyť jsem ještě dítě! (Když né věkem, duší jistě...). Stejně tak je pro mě nepochopitelné, že moje spolužačky za základky už mají děti... Co bych já dělala s miminem?
Nevím, zda je to, jak teď žiju, horší nebo lepší než jsem si naplánovala, každopádně je to ale překvapení. Uvidíme za dalších 15let... Třeba konečně dospěju v tu dámu na podpatcích, co když jí upadnou na zem nějaké papíry, seběhnou se gentlemani, aby jí je pomohli sesbírat...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MadB MadB | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 21:12 | Reagovat

Já vlastně vůbec nevím, jestli jsem si také plánovala něco takového. Myslím, že jsem narozdíl od ostatní spousty dětí tu dospělost nějak neřešila. A teď se na ni výslovně netěším. Moji vrstevníci (je mi 15 let) se snaží stát dospělejšími. Ale co je na té dospělosti tak krásného? Já bych se nejradši vrátila do té doby, kdy jsem česala vlásky panenkám, nerozuměla světu (dobře, to nejspíš nerozumím doteď. Jen jsem si osvojila takové zvláštní chápaní všeho kolem mě a to možná nebyl až tak dobrý nápad, často jsem pak za parádního šílence)...

2 Janča Janča | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 21:55 | Reagovat

Měla jsi zajímavé představy o dospělosti. :D Ale je fakt, že s pozdní televizí, punčocháčema, košilkama a jiným povoláním jsem to měla stejně. Teď bych některé zimy dala nevím co za punčochy a košilky. Ach, jak jsem byla bláhové dítě. :D

3 Kika Kika | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 22:46 | Reagovat

krásný článek! já jsem taky chtěla potkat svého pana Úžasného s rozházenými papíry úplně všude. Jednoho krásného slunečného dne jen tak náhodou"do sebe vrazíme, urostlý, upravený, hnědé vlasy, hnědé oči, rozpačitě mi pomáhá sesbírat všechny ty složky, podává mi je, lehce se mě dotkne, podívá do očí a zamiluju se... Teď už jsem dospělá a vím, že v takové situaci mám nechat papíry papírama a utíkat dokud je čas :D

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 20. srpna 2014 v 9:30 | Reagovat

Nevím, jestli jsem jako malá přemýšlela nad podpatky, vlastně tehdy jsem je hodně nosila, ale pak jsem přestala, protože mé cesty z a do školy byly kilometrové výšlapy a na tom se podpatky prostě nosit nedají. Ale teď se k nim zase pomalu vracím... což je asi to jediné, co z takových dětských přání funguje, protože košilka je někdy fakt dobrá a jako dítě jsem chtěla být učitelka / herečka / striptérka :D Byla jsem úplnej magor :D Ale o právu jsem nepřemýšlela nikdy.

Ale teda hodně mě pobavilo to sbírání papírů, vyzkoušej! :D

5 Marillee Marillee | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 10:55 | Reagovat

Já jsem hrávala na housle a jako malá jsem si představovala, že až vyrostu, tak se mnou vyrostou ty housle a budu hrát na basu! :D
A taky jsem chtěl procestovat celý svět - léčit tamní obyvatelstvo a hrát jim přitom na housle...
Chtěla jsem studovat medicínu a během studia na gymplu jsem zjistila, že šprtání se není nic na moje nervy a žaludek. :D

Ale tak co, časem si přetvoříme naše představy. Třeba za 10 let zjistím, že ještě nebudu připravená na děti, jako si teď myslím, že budu... :D

6 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 19:37 | Reagovat

Veľmi vtipné a svojím spôsobom poučné. Ach, ako sa nám tie detské sny rozpadajú. :D A mimochodom, podpätky sú zlo!

7 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 19:45 | Reagovat

Wow, ani som netušila, že to toľko ľudí počúva, je to trocha starší song.

8 Adina Adina | Web | 20. srpna 2014 v 19:58 | Reagovat

[4]: striptérka? :D já asi ani jako dítě neměla tušení, že existuje povolání, kde se svlíkáš za peníze... :D

[7]: zajímavý komentář, ale trochu mimo mísu bych řekla :-D  :-D

9 S S | Web | 20. srpna 2014 v 20:26 | Reagovat

To s tými papiermi je vážne roztomilé. Mne chýba do dospelosti pár mesiacov ( 4 mesiace a 11 dní) ale tiež som plánovala to, že budem mať sáme topánky na opätku. Mám dvoje- ležia úplne vzadu v botníku a vyhýbam sa im. Botasky sú najviac topky. No a to aký som mala vysnívaný job, to už absolútne neviem :D asi niečo ako speváčka, alebo herečka predpokladám,deti som nemala rada vtedy ani teraz :D

10 Radfordová Radfordová | Web | 20. srpna 2014 v 21:34 | Reagovat

vidím, že nejsem jediná, kdo snil o podpadcích, který bych si teď nevzala ani za nic a o koukání na televizi do půlnoci :D ale dospělá ještě nejsem, tak uvidím za pár let, až se třeba dospěle budu i cítit :D

11 Limonáda . • Blowme.blog.cz Limonáda . • Blowme.blog.cz | Web | 21. srpna 2014 v 12:19 | Reagovat

Takovéhle seznamování, je opravdu veliká škoda, že ještě nebylo vyzkoušeno :D a jak já říkám, zkusit se má vše ! :D :-)

12 that curly girl that curly girl | Web | 21. srpna 2014 v 17:44 | Reagovat

Toto poznám. :D Síce ja mám ešte 3 /no dobre, tak za chvíľu 2/ roky čas. Preboha, to už tak skoro? Vždy som chcela byť rýchlo dospelá, no teraz, keď sa to tak neúprosne blíži, by som sa na to najradšej vykašľala a stopla to. Živiť sa sama, postarať sa o seba, a dieťa? Keby mám mať dieťa v 18-ke, asi sa obesím. :D
To s tými papiermi som aj ja mala v 'kolónke CHCEM ZAŽIŤ'. To všetko kvôli tým romantickým filmom! Vždy si človek myslí, aké to musí byť krásne, no to, že sa to stane v bežnom živote, je pravdepodobnosť 1:100 000 000.

13 Elle Elle | Web | 21. srpna 2014 v 18:01 | Reagovat

Dlouho jsem nečetla tak krásný, odlehčený a milý článek, který mne zavedl do vlastního dětství. Vážně se mi tvůj článek líbil.
Když jsem byla malá, nechtěla jsem být nikdy dospělá. Nechtělo se mi jít pryč ze školk a jako teenager jsem vůbec nechtěla dosáhnout 18tin :-D Chtěla jsem si celý život hrát, nemít dospělácké starosti, pouze ty, kampak se mi poděla kočka,... Nojo, každý musí vyrůst.. Někdo se na to těšil, někdo ne (asi jsem v tomhle ohledu divná).

14 Denia Denia | Web | 23. srpna 2014 v 14:01 | Reagovat

Jojo, sladké dětské iluze, ještě před rokem jsem přemýšlela jinak a za rok to bude zas jiné :-D :-).

15 homoleninus homoleninus | Web | 23. srpna 2014 v 16:09 | Reagovat

Krásná dětská naivita :)

A seznamování za pomocí papírků NEDOPORUČUJI! Jako třináctileté mi zlomilo srdce, když sem 'lišácky' cestou na obědy před svým idolem upustila stoh papírů a nejen že část listů odnes vítr, ale můj vyvolený po těch, které zůstaly na zemi škodolibě šlapal. A to ta akce byla naplánovaná do posledního puntíku :D

16 Vendy Vendy | Web | 23. srpna 2014 v 17:05 | Reagovat

Máš vážně skvostné myšlenky. Zábavné! Když si vzpomenu na mé dospělé sny... tak jsem neměla vlastně žádné. Možná až na šminkování. Jinak jsem chtěla být spíš co nejdýl dítětem. :-D
Jinak ti chci pochválit, že jsi napsala správně podpatky. Kolikrát jsem už toto slovo viděla totálně zmršené. Palec nahoru! ;-)  8-)

17 PaPája PaPája | Web | 25. srpna 2014 v 11:10 | Reagovat

Hah, no tak ty podpatky bych v tom "seznamu" taky našla - vždycky se mi líbilo, jak to klapalo - chodila jsem doma v mamčiných lodích a připadala si jako princezna. :D Jako škvrně jsem nikdy neměla vlastní a trhalo mi to srdce. :( :D
Ale je to všechno taková ironie. Teď je nosit můžu, už mám vlastní! Ale přesně tak - bolí mě z toho nohy, a když člověk jako já má neustálé nutkání chodit rychle, aby všechno stihl - inu, není to pak moc praktická věc. :D :-)
Taky jsem chtěla být sekretářkou - s drdolem, s černým kostýmkem... a s podpatky. Ještě že mě to přešlo. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••